Barbarossa Schlucht

Vhodné pro děti – ANO – od 4 let pěšky, menší nosítko

Pěší túry obtížnost – středně těžká                                   

Občerstvení – NE                                                                                                                                    

Cena:      ZDARMA !!!     

Cena s Korutanskou kartou: Není zahrnuto do cílů Korutanské karty!

Překlad příběhu na konci článku. Číslování dle desek podél cesty.

Již minulý rok jsme si všimli nenápadné cedule ve vesničce Mühldorf. Starým a tajemným písmem psaná „Barbarossa Schlucht“. Bylo nám jasné, že jde o soutěsku, ale nikde jsme jí nemohli najít v žádném průvodci. Na letošní rok (2016) jsme si naplánovali, že soutěsku pokoříme. Příjezd je úzkými uličkami mezi místními krásnými domky, kdy od hlavní silnice je velká plechová cedule. Následně dojedete na nově vybudované parkoviště vedle vlakové tratě. Od tud se dostanete k výchozímu bodu u staré lípy a to pěšky. Vše je dobře značené a záchytný bod je, že musíte projít tunelem pod tratí. Nově je parkoviště značené i u odbočky u jezera vodní elektrárny. Cesta je po asfaltové cestě mimo obydlené části vesničky.

Od staré lípy vede krásná stezka soutěskou, která je lemována mystický příběh císaře Barbarossi, který je vypálen do ocelových desek, které lemují celou soutěsku již od parkoviště. Díky mému strýčkovi, který žije již dlouho v německu, vám mohu nabídnout překlad této báje a tak si jí v klidu můžete přečíst česky a trochu poškádlit svoji fantazii. Pro vaše děti to bude určitě velmi tajemné a pro menší možná i trochu strašidelné (nechám na uvážení rodičů co budou dětem číst).

Jinak soutěska není nikterak náročná, ale je opravdu krásná. Následně až vyjdete na lesní cestu nad soutěskou, tak můžete zvolit další turistické cesty. Zatím nemáme vyzkoušeno, ale příští rok určitě vyzkoušíme.

Doporučení:

Soutěsku jste schopni i s předčítáním příběhu zvládnout za cca 1,5 - 2 hodiny. Můžete ho tedy zařadit jako druhý denní výlet a to třeba jak hned ráno a pak se jít koupat, nebo třeba jako večerní procházku.

Tip:

Vezměte si sebou svačinu a snězte si jí na konci soutěsky u Barbarossova stolu! Bude to hezké zakončení příběhu této soutěsky!

Odkazy:

popis na stránkách města:

https://www.nationalpark-hohetauern.at/en/Articles/View/348

umístění parkoviště:

mapy.cz/s/joforenece

Odkaz na lokalitu:

https://www.dovolena-korutany.cz/novinky/lokality/spittal-an-der-drau-a-okoli/

Koupaliště Sachsenburg:

https://www.dovolena-korutany.cz/koupani/erlebnisbad-sachsenburg/

Lanovka:

kam-pesky/panoramabahn-kreuzeck/

Příběh císaře Barbarossi

1. Buďte pozdraveni, poutnici! (Seid gegrüsst, Wanderer!) 

Odevšad se na tomto místě sešli Barbarossovi věrní, aby našli čtvero kouzelných leků. Zdejší zámecký pan, urozeny pan jménem Klinzer, poskytl všem přenocovaní a vyprávěl nám o čtveřici léčiv, které lze v rokli nalézt: vzácnou rostlinu, neobyčejnou vodu, podivné zvíře a jiskrný kámen. Varoval nás však před cestou propastí, neboť tato jest zakleta. Vskutku, měli jsme ho poslechnout, neboť ...

Avšak prosím, následujte již sami naše stopy a pokyny, které jsme pro vás zanechali. Jen tak budete schopni na konci rokle záhadu rozřešit a Barbarossu a nás vysvobodit.

Kouzelná lípa (Die Zauberlinde)

Pod touto starou lipou jsme my, Barbarossův doprovod, sedávali, radili se a plánovali naší cestu. Tajemně to šumělo ve větvích. Po setmění se nám zdálo, ze slyšíme neustávající šepot a šum. zámecký pán nám vyprávěl, ze mnoha dřívější pokolení pokládala lípu za posvátný strom, který často stával uprostřed vsi, kde se pod nim řešily spory, a jehož dřevo vykazovalo léčivé účinky. Také se ale říká, že zlí duchové se vůni lípy vyhýbají a nikdy se pod její korunu neukryji. Tu jsme tedy ulehli ku spánku, když noc nastala.

2. Zámek Klinzerových (Das Klinzer Schloss)

Na tomto místě stával kdysi zámek rodiny Klinzerů. Jeden z nich, Andreas Klinzer, vybudoval v roce 1899 napříč soutěskou 800 metrů dlouhou stezku, aby tak návštěvníkům umožnil poznat její kouzlo a krasu.

Boj s duchy soutěsky (Der Kampf mit den Schluchtgeistern) 

Nechte si vyprávět, jak jsme my a náš již neživý císař byli o půlnoci napadeni podivnými bytostmi. Sotva jsme usnuli, vzbudila nás stráž hlasitým křikem - vzduchem se siřilo burácení tisíců démonů, kteří si konečně přišli pro duši císaře Barbarossy pote, co jsme ho vyrvali ze spáru reky Saleph. Začala velká bitva, při které byl zámek zničen natolik, že kamen na kameni nezůstal. Budete-li hledat mezi troskami, možná ještě nějaké stopy tohoto hrozného boje objevíte. 

3. Barbarossův život (Das Leben Barbarossas)

Friedrich I., díky svému zrzavému vousu Italy nazývaný "Barbarossa" (=Rudovous, pozn.překladatele), se narodil kolem roku 1122 a pocházel z panovnického rodu Stauferů. Roku 1147 se pod jménem Friedrich III. stal vévodou Švábským, roku 1152 povýšil na římsko-německého krále a 1155 byl jmenován císařem Svaté říše římské. Zprvu se snažil o vnitropolitický smír se svými rivaly, urozeným rodem Welfů: V Privilegium Minus povýšil svého bratrance Heinricha 'Lva', vévodu Sasského, na vévodu Bavorského. Oddělil Rakousko od Bavor, povýšil ho na ríšsko-nezávislé vévodství a dal ho Bambergskému Heinrichu Jasomirgottovi, dřívějšímu vévodovi Bavorskému. Roku 1157 uvalil na Polsko povinné odvody a povýšil Čechy na království.

V zahraniční politice se snažil upevnit moc císařství vůči Itálii také tím, že proti ni vedl celkem 6 tažení, avšak vcelku bezúspěšných.V Německu Barbarossa posiloval císařskou moc stavbou opevněných hradů. Roku 1169 nechal svého syna Heinricha jmenovat králem. Setkaní s francouzským králem Ludwigwem VII. roku 1171 se zasloužilo o sblížení mezi oběma státy. Roku 1174 musel císař podpisem pod Benátskou mírovou smlouvou uznat Alexandra III. jako právoplatného papeže. Roku 1180 sesadil Heinricha 'Lva', vévodu Sasského a Bavorského. Ten byl nucen odejit do exilu, načež se zhroutila i smírná politika vůči rodu Welfů.Roku 1183 vedlo jeho šesté tažení proti Itálii ke Kostnické mírové smlouvě, jejíž součástí bylo uznání Lombardského svazu. Lombardská města za to platila roční odvody a vojenské daně. 

Roku 1186 byl Heinrich VI., Barbarossův syn, oženěn s Konstanci, dědičkou Sicílie. 

Po ztrátě Jeruzalému na Saracény, vedl Barbarossa roku 1189 třetí křížovou výpravu. Znovudobyti Jeruzalému mělo být vyvrcholením a korunovací jeho života. Avšak když se Barbarossa koupal v řece Saleph, utrpěl přitom úžeh a utopil se. Vznikly mnohé legendy, že ve skutečnosti žil dál a jednoho dne má být vysvobozen ...

4. Záchranná bylina (Das rettende Heilkraut)

Sem jsme se uchýlili za brzkého rána po našem nočním boji s říčními duchy, abychom nabrali nových sil. Tu šla po cestě stará babka kořenářka. Když viděla v jakém politováníhodném stavu jsme byli, dala nám požít různých bylinek ze svého pytle. A vida: hned jsme se cítili lépe, brzy se naše poranění zahojila. Odkud že to koření má, chtěli jsme vědět a ona odvětila: "Hodně léčivých bylin tu roste, musíte je jen umět hledat. Mezi nimi je také jedna neobyčejná, která vašemu nemocnému císaři pomůže, když mu ji podáte."

To byl tedy ten první z léků! Ale když jsme se ji chtěli zeptat, kde přesně to roste, babka náhle zmizela. Najdete to třeba vy?

5. Knížecí hrob (Das Fürstengrab)

Když jsme dorazili na toto místo, vstoupil nám náhle do cesty prazvláštní duch: byl starobyle oděn a nesl zbraně, jaké jsme ještě nikdy neviděli.

"Jsem keltsky knize", zvolal hrozivým hlasem,"a tento vrch je mým hrobem. Projit kolem smi jen ten, kdo si váží stromů a lesní zvěře!"

Ujistili jsme ho, že žádné rostlince ani sebemenší bytosti bolest nezpůsobíme a tak nás nechal jít dál. Avšak zdálo se, že nám nedůvěřuje úplně, protože jakmile se uložil zpět do své hrobky, připadalo nám, jakoby nás z vnitra kopce i nadále sledoval svým uhrančivým pohledem. Proto jsem doufal, ze vojáci svůj slib dodrží a že i vy půjdete dál přírodou opatrně.

6. Živá voda (Das Wasser des Lebens)

Na tomto místě jsme potkali nádherné mladé ženy, jak se ve vodě potoka koupaly. Kdo jste, chtěli jsme vědět a ony odpověděly, že jsou ženy blahoslavené (popr. oblažené, pozn. překladatele), znalé tajemné moci vody. Tu jsme nadějně zvolali: "Znáte i vodu, která našeho císaře uzdraví?" Ony souhlasně přikývnuly a vedly nás ke kameni, ze kterého vyvěral posvátný pramen - to byl ten druhy kouzelný prostředek, jež jsme hledali. "Potřete s tím jeho rty", řekly, "pak také jeho krev začne proudit. Musíte nám však slíbit, že každý potůček a každou řeku v čistotě a čirosti zachováte, jinak se vám špatně povede."  Slíbili jsme to a šli dál. 

7. Zneuctění vody (Der Wasserfrevel) 

Jdouce kolem této vody, napadlo mě znovu, jak náš císař Barbarossa kdysi vyprávěl, že řeky u všech národů a v každé době byly rozhraním mezi naším a oním světem. S úctou jsem pozoroval tok vody, téměř živý se mi přitom zdál. V pleskotu jeho vln jsem rozpoznával hlasy a tichý smích. Tu jsem však spatřil, jak moji kamarádi své nepotřebné a obtěžkávající části brnění a výbavy nedbale do vody odhazují. "Co děláte!", zvolal jsem. "Posvátným bytostem vody dali jsme své slovo, že ji v čistotě udržovat budeme". Oni však na mne nedbali a svévolně si počínali dál, přičemž své zbytky jídla do vody házeli. Jestli mi nevěříte, pohleďte do vody sami a najdete pozůstatky, kterými nejen vojáci ji znečistili.

8. Poustevnická samota (Die Eremitenklause) 

Cestou v soutěsce dostali vojáci, kteří předtím reku znečistili, brzy hroznou žízeň, avšak žádným pitím ji neukojili, žádná voda nepomáhala jejich potřebu uspokojit. Brzy jsme dorazili k samotě, ve které žil starý poustevník. Už před dlouhým časem se sem uchýlil před útrapami světa, aby zde žil prostým životem. Ochotně nám dal napit, ale ani to nemohlo utišit žízeň mých kamarádů. Vtom spatřili jsme podivné stvoření, které u poustevníka žilo a ptali se, co to je. "To je ohnivý salamandr", odvětil, "bájné to zvíře, které podle staré víry nejen na zemi a ve vodě, nýbrž i v ohni žít může. Když nemocný výpary z něho vdechne, počne se jeho životní duch opět zotavovat".

Pochopili jsme, že mlok je třetí tajemný lék, vytrhli ho poustevníkovi z rukou, abychom ho pote vhodili do ohně a mohli nechat císaře vdechnout vzniklé páry.

A vskutku: pomohlo to. Barbarossa se hned začal hýbat, i když jen velmi slabě. 

Poustevník však na nás kletbu uvalil a zvolal, že v propasti nás trest nemine. Muži se mu vysmáli a táhli dál. 

9. Vchod do soutěsky (Der Eingang zur Schlucht)

Ti z mých kamarádů, kteří se varováním poustevníka ještě smáli, velmi ztichli, když jsme se k tomuto místu blížili. Neboť zde vlastně propast teprve začínala a chladny větřík nám vanul vstříc. Jakoby nám ty skalní stěny chtěly zamezit přistoupit blíž. Už po věky se propasti zdály být tajemná, duchy a démony osídlená místa, ve kterých se lidé necítili dobře. 

Nic naplat, museli jsme ještě to čtvrté kouzelné léčivo pro našeho císaře nalézt a tak jsme statečně vykročili dál ...

10. Proměna vojáků (Die Verwandlung der Soldaten) 

Však běda! Poté, co pár kroků soutěskou učinili, počali ti vojáci, kteří vodu zneuctili, bědovat a naříkat. A když jsem se za nimi ohlédl, spatřil jsem je v kameny a stromy proměněné! Postihl je tvrdý trest a stali se tak součástí propasti! Ještě po staletích lze jejich tvare a končetiny ve skalních stěnách objevit, pokud se pozorně zahledíme. 

Najdeš i ty, vzácný poutníku, mé kamarády? 

11. Pomáhající kameny (Die helfenden Steine)

Hrstka vojáků, která se neproměnila v kameny a stromy, hnala se se mnou propastí dál. Ted nás čekalo projít nejobtížnějším úsekem dřív než se setmí - neboť pak by nás určitě strašili vodní duchové, Keltští kněží, čarodějnice a čarodějové. Tak jsme si na tomto místě jen krátce odpočali a přitom k našemu velkému štěstí objevili jeskyni, ve které ležel třpytící se kámen. Tímto minerálem jsme konečně nalezli čtvrtý kouzelný lék. Rychle jsme položili našemu císaři kámen na čelo a spatřili jsme, jak pozvolna opět oči otvírá. Mrkajíce řekl: "Moje věrná družino, mějte dík za vaši snahu, ale povězte, kde jsou vaši kamarádi?" Tu jsme mu vyprávěli co vše se událo a on zneklidněn se vzpřímil.

"Pojďme", zvolal ještě slabým hlasem, "musíme z této rokle ven, dřív než nastane noc a udá se ještě něco horšího".

12. Ďábel se objeví ve skalní bráně (Der Teufel erscheint am Felsentor)

Zrovna v okamžiku, kdy nás Barbarossa touto skalní branou vedl, zmizelo slunce za horami. A v nastávající temnotě zvedl se za námi hrozný povyk. Už jsme se chtěli znovu vrátit, když vtom se objevila velká temná postava a zastoupila nám cestu zpět: byl to ďábel osobně. Vztekle hrabal nohou, na které koňské kopyto měl a zanechával na zemi jeho vypálené otisky. Možná, že při denním světle tyto stopy sami ještě objevíte.

My vsak tenkrát v panice utíkali ze soutěsky pryč, s nikým menším, než s vládcem všech démonu v patách.

13. Barbarossův stůl (Der Barbarossa-Tisch)

Pouze za svitu našich pochodní dosáhli jsme bez dechu tohoto místa, které už po dávná pokolení platilo za posvátné. Sem se - k naši velké úlevě - ani ďábel neodvážil. Zůstali jsme a Barbarossa, právě smrti uniknuvší, sklonil svou unavenou hlavu na tento kamenný stůl, aby se trochu prospal. Zatímco náš císař spal, podařilo se ďáblovi záludnosti a lsti vylákat mé kamarády zpod bezpečné části tohoto skalního převisu a vzápětí je strhl s sebou do hlubin.

Když konečně počal svítat nový den, doufal jsem, že všechna nebezpečí jsou překonána. Avšak tu se s prvními slunečními paprsky nového jitra objevily bytosti, které jsme cestou sem potkali. Babka kořenářka, Keltsky kníže, víly a poustevník. S hněvem obklopily toto místo a na Barbarossou vyřkli kletbu: Tak dlouho musí v těchto skalách spát, až po staletích nějaký poutník po jeho stopách přijde a čtvrtý lék najde.

Neboť teprve až ty, ó poutníku, brnění Barbarossovo životem naplníš, bude císař vysvobozen. Já sám to však učinit nesmím, neboť bych byl v neklidného ducha této propasti proměněn a odsouzen stále dokola náš příběh líčit. 

Chceš tedy, vzácný poutníku, Barbarossu zachránit?